BITVA
BATTLE

BOMBING_Germany - web

Nálet na Moravskou Ostravu

Příprava

27. srpen 1944

V rámci Bitvy o benzín došlo nad území bývalého Československa k celé řadě leteckých bitev s vysokými ztrátami na obou stranách fronty. Jednou z nich byla i Letecká bitva nad Bílými Karpaty, která se odehrála 29. srpna 1944 kolem jedenácté hodiny přibližně v prostoru vymezeném městy Piešťany, Trenčín, Zlín.

Jeden z průzkumných letounů, prohledávající Němci obsazené území, byl úspěšný. Průzkumný letoun P-51 Mustang našel v neděli 27. srpna 1944 na nádraží v Moravské Ostravě stovky vagonů s vojenským materiálem a velké množství cisteren na pohonné hmoty. Navíc byly poblíž menší rafinerie na syntetický benzín v Přívoze a o kousek dál podobné v Bohumíně. A k tomu rozsáhlá průmyslová oblast ve Vítkovicích.

V hlavním štábů 15. letecké armády se k této informaci přidala další. Nad Anglií a západní Evropu bylo špatné počasí, které několik dnů nedovolovalo operační nasazení bombardérů z Anglie. Bylo třeba zaměstnat skomírající Luftwaffe, která by jinak mohla soustředit své letouny na postupující spojeneckou armádu v jižní Francii. I takovou roli měly bombardéry z letišť v jižní Itálii. Návnady. To však mužům z jejich posádek nikdo neříkal.

 28. srpen 1944

Tajný plán k operaci v Ostravě byl rychle hotov. Kvapem se rozběhla příprava jednotek, které se náletu měly zúčastnit. Zatím nikdo z nich netušil, kam v úterý 29. srpna 1944 poletí, věděli však podle počtů připravovaných strojů a letců, že to bude něco velkého. Pro operace dne 29. srpna 1944 byly vyčleněný následující jednotky s těmito cíli:

47. bombardovací křídlo

-     55 letounů typu B-24 (449. a 450. bombardovací skupina) – cíl: most u Ferrary
-     28 letounů typu B-24 (376. bombardovací skupina) – cíl: most u Borovnice poblíž Lublaně
-     28 letounů typu B-24 (98. bombardovací skupina) – cíl: most u Salcana

49. bombardovací křídlo

-       78 letounů typu B-24 – cíl: most v Szegedu

55. bombardovací křídlo

-       115 letounů typu B-24 – cíl: průmyslové centrum Moravské Ostravy ( mj. jižní seřaďovací nádraží)

304. bombardovací křídlo

-       117 (118?) letounů typu B-24 -  cíl: stejný jako u 55. perutě

5. bombardovací křídlo

-       28 letounů typu B-17,  99. bombardovací skupina, cíl: hlavní seřaďovací nádraží Ostrava
-       28 letounů typu B-17,  463. bombardovací skupina, cíl: rafinerie Fanto  v   Bohumíně
-       28 letounů typu B-17,  301. bombardovací skupina, cíl: hlavní seřaďovací nádraží Ostrava
-       28 letounů typu B-17,  483. bombardovací skupina, cíl: hlavní seřaďovací nádraží Ostrava
-       28 letounů typu B-17,  97. bombardovací skupina, cíl: rafinerie Fanto  v  Bohumíně
-       28 letounů typu B-17, 2. bombardovací skupina, cíl: rafinerie Privozer Mineral v Přívoze

Celkem bylo v úterý 29. srpna 1944 vysláno do vzduchu 589 (590?) bombardovacích letounů typu B-17 a B-24, které podporovalo 250 stíhacích letounů z 306. stíhacího křídla:

-       31. a 332. skupina – 102 letounů P-51D Mustang
-       14. skupina – 27 letounů P-38 Lightning
-       52. skupina  – 30 letounů P-51D Mustang
-       325. skupina – 53 letounů P-51D Mustang
-       1. skupina – 38 letounů P-38 Lightning

Operace 29. srpna 1944

Podobně jako při jiných operacích podnikly Američané 29. srpna 1944 nejprve nálety na vedlejší, klamné cíle, jejichž smyslem bylo odlákat pozornost německé protivzdušné obrany od hlavní skupiny letounů, která mířila na Ostravsko.

Na železniční most u italského města Ferrara zaútočilo padesát pět Liberátorů od 449. a 450. bombardovací skupiny z 47. křídla. Most u Borovnice poblíž slovinské Lublaně bombardovalo dalších dvacet osm Liberátorů od 379. skupiny 47. křídla. A konečně dalších dvacet osm Liberátorů napadlo most u Salcana v Itálii.

Vedle bombardérů se do klamných operací zapojilo i dvacet osm Lightningů od 82. stíhací skupiny útokem na most u města Latisana. Další skupina Liberátorů podnikla útok na vlakové nádraží v maďarském Szegedu.

Brzy po startu z letišť kolem jihoitalské Foggie se hlavní skupina bombardérů  nad Jaderským mořem zformovala do dlouhého svazu. V čele byly Liberátory od 55. křídla, následované stejnými stroji z 304. křídla. Svaz uzavíraly Létající pevnosti 5. bombardovacího křídla. Na samém chvostu uzavírala mohutnou formaci 20. peruť z 2. bombardovací skupiny. Jí se však stal 29. srpen 1944 osudným.

 

Letecká bitva nad Bílými Karpaty

2. bombardovací skupina,  20. peruť v boji 

Uskupení stovek bombardérů B – 24 Liberátor a B – 17 Flying Fortress mířící na sever uzavírala 2. bombardovací skupina, čítající 28 letounů typu B – 17 G.

Skupina letěla v typická sestavě tzv. boxu, složeného ze čtyř letek po sedmi letounech.  Velká palebná síla kompaktního boxu jim poskytovala poměrné slušnou ochranu před německými stíhači, kteří se jenom výjimečně pouštěli do útoku na sevřený box.

Na úplný konec sestavy byla zařazena 20. peruť, jíž velel  zkušený poručík William S. Tune.  Tato letka se začala za zbytkem svazu  výrazně opožďovat a opustila sestavu 2. bomb. skupiny. Postupně se k ní připojily další tři zpozdilé stroje, které vypadly ze svých sestav.

Německá protivzdušná obrana pozorně sledovala pohyb celého svazu a neuniklo jí  zpožďování 20. perutě.

Útok německých stíhačů se proto zaměřil na 2. bombardovací skupinu, která uzavírala celý svaz letounů směřujících k Ostravě. Jednak se za hlavní skupinou zpozdila a navíc byla v době napadení bez stíhacího doprovodu. Útoky vedené proti 20. peruti, která byla čtvrtou jednotkou ve formaci 2. bombardovací skupiny, začaly cca v 10:41 hod v prostoru Nové Mesto nad Váhom. 20. peruť se vzdálila ze secvičené sestavy dvaceti osmi letounů, která měla díky velké palebné síle velkou odolnost proti útokům nepřátelských stíhačů. Tím se proti útoku stíhačů stala prakticky bezbrannou.

Na zbytek 2. bombardovací skupiny, tvořené 429., 96. a 49. perutí, německé letouny podnikly útok na úrovní Valašských Klobouků (souřadnice  49°05´N -17°55´E)

a pokračovaly  do 11:00 hod v oblasti Nového Jičína (49°36´N-18°01E). Osádky bombardérů ohlásily 50´-70 nepřátelských stíhaček, sestávajících většinou z Messerschmittů Bf109, včetně několika Fockewulfů FW190, které zaútočily z převýšení, v úrovni a zespodu z pozice 3 až 9 hodin. Soustředily se především na poslední letku, která zaostávala za hlavní formací, a dvě další  zpozdilé bé sedmnáctky. V době útoku bombardéry letěly nad velkou oblačností, která končila ve výšce cca 5700 – 6000 m. Nepřátelská letadla tuto oblačnost nevyužila při vlastním útoku jako krytí, pravděpodobně z toho důvodu, že stíhací doprovod se v době útoku v této oblasti nenacházel. Pravděpodobně však němečtí stíhači oblačnost využili, aby se nepozorovaně přiblížili. Nepřátelská letadla byla výjimečně agresivní a podnikla několik průletů skrz formaci, kdy se občas k bombardérům přiblížila na vzdálenost až 20 metrů. Tyto útoky byly provedeny jak 4 – 10 letouny v linii, tak ve formaci V po 10 -20 nepřátelských letadlech.

Během prvního útoku nepřátelská letadla vypálila rakety  a poté následovala palba z  kanónů a kulometů. Ještě před útokem byly zpozorovány dva letouny Focke-wulf FW190, které kroužili kolem formace a sledovaly její pohyb. V dálce se nepřátelská letadla před útokem zformovala do formací běžně používaných Mustangy za účelem přesvědčení 2. bombardovací skupiny, že se jedná o americký doprovod. V době útoku nepřátelských letadel se v oblasti žádný stíhací doprovod nenacházel, kromě pěti Mustangů, nahlášených posádkami bombardérů.

Náporu útočících letounů postupně podlehlo všech sedm létajících pevností z 20. perutě i další bé sedmnáctka, která nestačila tempu své 49. perutě. Devátých letounem z 2. bombardovací skupiny, který nedoletěl ke svému cíli byla létající pevnost ze 429. perutě. Ta se po poškození způsobené nepřátelskou palbou zachránila únikem skryta do oblačnosti, otočila se a vracela se na italskou základnu. Svému osudu ovšem také neunikla a porucha obou pravých motorů ji přinutila nouzově přistát v Maďarsku. Posledním letounem, který se při této misi rovněž zřítil, ovšem díky technickým potížím, byl bombardér typu Consolidated B-24H Liberator ze 737. perutě, 454.skupiny.

Než se podrobněji podíváme na zmíněných deset letounů a jejich posádky, dodejme pro úplnost, že dále byli zraněni dva střelci z jiných letounů. A to S/Sgt. John A. Lamb – zadní střelec B-17G z 96. perutě (byl zasažen střepinami 20 mm granátu do tváře a jeho zranění si vyžádalo hospitalizaci). Rovněž Sgt. G.Hawkins –zadní střelec z B-17 G z 429.perutě byl zasažen střepinami 20 mm granátu do nártu, jeho zranění však byla lehká a nebyl ani hospitalizován. Na své konto si  však mohl připsat pravděpodobné sestřelení jednoho Messerschmittu1 Bf 109.