15. USAAF

15.  americká letecká armáda (USAAF)

Letecké operace Američanů na jihu Evropy probíhaly po přesunu jednotek na italské základny v prosince 1943 v rámci nově vytvořené 15. letecké armády (15th USAAF, vznikla k 1. listopadu 1943). Její velitelství bylo 1. prosince 1943 přesunuto do italského města Bari. Velitelem byl  generálmajor James H. Doolittle (proslavil se odvážným odvetným bombardování Tokia v odpovědi na přepadení Pearl Harboru Japonci v roce 1941). Tato letecká armáda měla následující strategické cíle v rámci strategie CBO (Combined Bomber Offensive):

  1. V dosahu 15. letecké armády zničit nepřátelské stíhače jednak ve vzduchu (tím, že je bombardéry, letící ke svým cílům, vylákají k boji), jednak na zemi (bombardováním letišť).
  2. Podílet se na ničení německých závodů na výrobu letadel a balonových  baráží), rafinerií, gumáren, muničních závodů, ponorek a jejich základen a dalších cílů vybraných pro CBO.
  3. Podporovat pozemní jednotky operující v Itálii zejména ničením komunikačních cílů na italském území, hlavně poblíž Brennerského průsmyku a rakouských hranic (mosty, nádraží, silnice, apod.).
  4. Oslabovat německé pozice na Balkáně.
  5. Později byly stanoveny další cíle  souvislosti s vyloděním spojenců v jižní Francii v srpnu 1944.

Po přesunutí do Itálie se výrazně zvýšil dosah spojeneckých letounů. Na stojánkách letišť kolem jihoitalského města  Foggia byly od prosince 1943 připraveny stovky amerických bombardérů B -17 Flying Fortress, B -24 Liberator společně s britskými Halifaxy, Lancastery, Wellingtony. Kolem letišť se ve stanových táborech ubytovaly posádky letounů. Piloti, navigátoři, bombometčíci, rádio operátoři, palubní mechanici i střelci. Den co den vzlétaly desítky, stovky strojů k plnění svých bojových úkolů a zasahovaly rafinerie i závody vyrábějící syntetický benzín v Rakousku, Slezsku, Rumunsku, v protektorátu Čechy a Morava i na Slovensku. Den co den se některé z nich ani jejich posádky na italské základny nevracely.

I obyvatelé obcí na obou stranách česko-slovenské hranice prožívali novou situaci.   Pozorovali odlesky slunečních paprsků na sotva viditelných stříbrných trupech bombardérů, za nimiž se táhly husté pásy kondenzačních par. V dosud poklidném vnitrozemí, daleko od všech front, se kvílením sirén při vyhlašováním leteckých poplachů ohlásila válka. Lidé zpočátku zneklidněli. Brzy pochopili, že letce létají dál  na sever a jejich malé obce a městečka je nezajímají. Zatím.

Důsledky systematicky vedené kampaně v rámci Bitvy o benzín se brzy dramaticky projevily. Říšskému ministrovi průmyslu Albertu Speerovi nezbylo než konstatovat, že: „Nepřítel zaútočil na naši Achillovu patu a pokud v tom bude pokračovat, přijdeme brzy o všechny rezervy pohonných hmot a maziv.“  Jejich výroba poklesla v srpnu roku 1944 na 145 000 tun. Zatímco v dubnu téhož roku dosahovala 390 000 tun. Nejcitelněji byly snížena výroba leteckého benzínu. To dramaticky oslabilo bojeschopnost německých leteckých sil. Byl významně omezený výcvik nových pilotů, kteří pak v soubojích s ostřílenými spojeneckými stíhači neměli šanci.

Když byla ve druhé polovině roku 1944 výroba pohonných v německých rafineriích díky spojeneckým náletům značně omezena, stanovili velitelé po vylodění spojenců v Normandii nový cíl, jímž bylo ničení dopravních tras aimage002
infrastruktury (např. seřaďovacích nádraží), po nichž  Němci dopravovali vojenský materiál a jednotky jak na východní, tak na západní frontu. Během 18 měsíců svého operačního působení zničila 15. letecká armáda přibližně polovinu výrobních kapacit pro výrobu pohonných hmot, podstatnou část výroby stíhacích letounů, významně poškodila německý dopravní systém v okupované Evropě.   Její letadla  svrhla 303842 tun bomb na cíle ve dvanácti zemích. Letouny absolvovaly 148955 vzletů a stíhači 87732 vzletů.

Pro lepší porozumění dalšího výkladu se ještě podívejme na to, jaká byla organizace 15. americké letecké armády (USAAF) v roce 1944. Měla celkem pět bombardovacích a dvě stíhací křídla (anglicky Bomb Wing – BW a Flight Wing – FW, v českém pojetí se používá též označení divize). Křídla byla sestavena ze skupin (anglicky Bombardment Group – BG a Flight Group – FG), a ty byly složené z perutí (anglicky Bombardment Squadron – BS a Flight Squadron – FS).

15_USAF-SCHEMA

Američané vysílali své bombardéry ve velkých skupinách, svazech, jejichž základní jednotkou byla peruť tvořená sedmi čtyřmotorovými letouny typu B-17 nebo B-24.

Po počátečních denních náletech na Německo docházelo k velkým ztrátám. Letouny byly sestaveny do nevhodných formací s nízkým využitím palebné síly bombardérů při útocích německých stíhačů.formace

Po přeskupení perutí i bombardovacích skupin do tzv. boxů se významně zvýšila efektivita obrany takto letících bojových skupin. Letouny měly předem dané pozice a peruť i skupina byly uspořádány stupňovitě z hlediska výšky letounů. Bombardovací skupina byla tvořená čtyřmi perutěmi, které letěly na pozicích A (Able), B (Baker), C (Charlie), D (Dog).

priprava

 

 

Letouny USAAF

B – 17G Flying Fortress (Létající pevnost)

B-17 je čtyřmotorový samonosný dolnoplošník s 10 člennou posádkou. Kovová kostra křídel a ocasních ploch je potažena duralem, krycí plechy jsou také duralové. Hvězdicové motory pohánějí 3-listé nastavitelné vrtule. Podvozek je zatahovací, hlavní podvozkové nohy se zatahovaly do vnitřních motorových gondol, zadní kolo do trupu.

B-17G Flying Fortress

  • Posádka: 10
  • Délka: 22,78 m nebo 22,66 m s věží „Cheyenne“b-17-types
  • Rozpětí: 31,93 m
  • Výška: 5,82 m
  • Nosná plocha: 131,92 m²
  • Hmotnost (prázdný): 20 212 kg
  • Hmotnost (vzletová): 32 659 kg
  • Pohonná jednotka: 4x hvězdicový motor Wright R-1820-97 „Cyclone“, každý o výkonu 895 kW
  • Maximální rychlost: 486 km/h (ve výšce 7 620 m)
  • Cestovní rychlost: 462 km/h (ve výšce 7 620 m)
  • Dostup: 10 850 m
  • Dolet: maximální dolet 5 472 km; běžný dolet 2 897 km se standardní zásobou paliva a nákladem pum

Výzbroj

  • 13x pohyblivý kulomet M2 Browning ráže 12,7 mm
  • 7 983 kg pum v trupové pumovnici (kapacita 4 355 kg – zpravidla šest 726 kg pum, nebo osm 454 kg pum, nebo šestnáct 227 kg pum) a dvě 1 814 kg pumy na vnějších závěsech

 

B-24

P-51

P-47

P-38