B-17G, Vyškovec, ČR

Letoun: B-17G, č. 885, 2. bombardovací skupina, 20. peruť

Nickname: „Lovely Ladies“

S/N: 42-31885

Místo dopadu: Vyškovec, Česká republika

 

Posádka letounu
Funkce Jméno Pochován/zajat
První pilot: 1/Lt. Merrill A. Prentice † Slavičín
Druhý pilot: 2/Lt. Theo Heath † Slavičín
Navigátor: 2/Lt. Charles H. McVey zajat
Bombometčík: 2/Lt. Robert A. Laux † Slavičín
Palubní mechanik: Sgt. Herbert S. Goodstein † Slavičín
Radiooperátor: Sgt. Kenneth W. Ellis † Slavičín
Levý boční střelec: Sgt. Claude A. Petrey † Slavičín
Pravý boční střelec: Sgt. Leroy E. Johnson † Slavičín
Spodní střelec: Sgt. Frank J. Balcerzak † Slavičín
Zadní střelec: Sgt. Robert E. Fitch † Slavičín

 

Nad moravsko-slovenským pomezím zasáhla palba německých stíhačů také letoun Boeing B-17G-30-BO „Flying Fortress“, sér. číslo 42-31885 s přezdívkou „Lovely Ladies“ letící na pozici Dog 7. Krátce po zásazích letoun explodoval a část hořících trosek dopadla na Šopíkovu usedlost ve Vyškovci, kterou zapálila. Další části stroje se zřítily u Rapantovy samoty a do okolních lesů. I v tomto případě se z desetičlenné osádky zachránil pouze jeden letec.

Tím šťastným zachráněným letcem byl navigátor 2/Lt. Charles H. McVey (nar. 2.12.1917). Do této osádky, ve které nahradil původního navigátora 2/Lt. Johna J. Meade, ho operační důstojník perutě přidělil pouze pro misi č. 263; regulárně patřil do osádky 2/Lt. McCloskeye, se kterou přeletěl po výcviku z USA přes Atlantik do Itálie. 2/Lt. McVey zahájil operační turnus dne 27.7.1944 letem nad Budapešť a při své šestnácté Němci stroj, v němž letěl, sestřelili.

     Druhý letec, který nepatřil k původní osádce, se jmenoval 2/Lt. Robert A. Laux. Do osádky ho povolali dodatečně, aby zastoupil 2/Lt. Johna B. Atkinse. Dokončil čtyři mise (poprvé letěl dne 22.8.1944 nad hornoslezský Odertal) a v průběhu páté mise zahynul.

     Ostatní letci prodělali v USA společný výcvik a v druhé polovině srpna zahájili operační mise u 20. perutě. Pilot 1/Lt. Prentice letěl na místě co-pilota první misi dne 20.8.1944 nad Oswiecim v letounu sér. číslo 42-97159. O tři dny později, opět ve funkci druhého pilota, vzlétl v letounu sér. číslo 44-6369 pilotovaném 1/Lt. Tunem nad Vídeň. Svoji třetí misi nad Pardubice ze dne 24.8.1944 absolvoval v letounu sér. číslo 42-107118. Poslední čtvrtou misi nad Ostravsko již letěl ve funkci pilota.

     2/Lt. Heath startoval na tři mise (poprvé 26.8.1944 nad viadukt ve Venzone), Sgt. Goodstein na tři mise (poprvé 23.8.1944 nad Vídeň), Sgt. Ellis, Sgt. Petrey a Sgt. Johnson vzlétli spolu na čtyři mise (poprvé 24.8.1944 nad Pardubice), Sgt. Balcerzak letěl na svoji první misi dne 26.8.1944 nad Venzone a při druhé misi zahynul. Zadní střelec Sgt. Fitch dokončil čtyři mise (poprvé startoval 23.8.1944 nad Vídeň) a při svém pátém operačním letu padl.

     Bombardér 42-31885 letěl na poslední pozici a vlastně celou formaci 20. perutě uzavíral. Vzhledem k taktice, kterou němečtí stíhači v boji s bombardéry praktikovali (ze zadní polosféry a se sluncem v zádech), je možné připustit jako téměř jisté, že byl tento letoun napaden a sestřelen mezi prvními. Ihned po přesných zásazích ztratil pilot nad strojem, který přešel do vývrtky, kontrolu a proto vydal příkaz k okamžitému opuštění paluby.

     „… Jakmile jsem zaslechl povel „Bail out“, zbavil jsem se protiflakové vesty, strhl z hlavy přilbu i kyslíkovou masku s vedením interkomu a připnul si padák“: vzpomínal 2/Lt. McVey.

     „Sešplhal jsem k přednímu únikovému otvoru, který byl určen k úniku pro oba piloty, střelce horní věže, navigátora a bombometčíka. Pokusil jsem se otočit klikou a otevřít dveře, ale vlivem odstředivé síly letounu ve vývrtce se mně to nepodařilo. Další dva z osádky se snažili dveře vykopnout, ale marně. Otočil jsem se a přemístil se do přední sekce, které již chyběla výplň z plexiskla. Jakmile jsem vlezl dovnitř, buď odstředivá síla anebo prudké sání vzduchu mě otvorem vymrštilo ven….“

     Ostatním letcům se únik z hořícího a rotujícího letounu nepodařil. Stroj ve vzduchu explodoval a jeho trosky dopadly na vyškovecký katastr.

     Lubomír Hasík ze Starého Hrozenkova k události uvedl: „Dne 29.8.1944 kolem 11.00 hodin jsem si za hukotu motorů a střelby všimnul, že nad Vyškovcem padají hořící trosky bombardéru, který vybuchl ve vzduchu. Okolo mě stáli další lidé a vzdušný souboj sledovali dalekohledem. Tehdy byl nad bošáckou stranou ohromný mrak, ze kterého se nepřátelské stíhačky vrhly na prolétávající americké stroje.

     Okamžitě jsme se vydali směrem přes Skotňu na místo havárie a dopadu hořících trosek. Asi za čtvrt hodiny jsme byli na místě, kde už stálo osm až deset celníků z celnice Starý Hrozenkov-Pila a snad i z Vyškovce. Na místě havárie se nám naskytl nebývalý pohled; jeden motor spadl do rozestavěného sklepa pana Neuderta a druhý motor dopadl nedaleko školy, kde ležel i trup bez ocasních ploch… .“

     V řepném poli asi padesát metrů od trosek ležela mrtvá těla třech letců bez padáků. Okolo nich, jak si pamětníci vzpomínají, ležely rozházené hrací karty a ohořelé dolarové bankovky. Dalších sedm mrtvých letců bylo nalezeno v širším okolí; šest, z nichž jednomu se údajně po výskoku z letadla neotevřel padák, patřilo do osádky tohoto stroje, a sedmý, Sgt. Durrette, letěl v osádce letounu, který se zřítil u Nové Bošáce. Následující den nechali Němci převézt mrtvá těla do Slavičína na korbě nákladního vozu autodopravce Josefa Sobotky ze Starého Hrozenkova. Podle vzpomínek Lubomíra Hasíka se zachránil jeden letec černé pleti a další letec, kterého s těžkým zraněním a s popáleninami sundali místní obyvatelé ze stromu a na příkaz rabujících Němců ho přenesli na nosítkách zhotovených ze žebříku do tři kilometry vzdálené celnice ve Starém Hrozenkově, kde se mu snažil pomoci MUDr. Světovidov a lesník Navrátílek.

     Dnes ovšem víme, že se nemohlo jednat o černocha. Ačkoliv se nepodařilo zjistit, o kterého letce konkrétně šlo, spekulativně se lze domnívat, že to mohl být jedině Sgt. Curran, přední střelec letounu, který se zřítil u Nové Bošáce na Slovensku. Jak ve svých vzpomínkách uvádí, na zem dopadl poblíž hospodářského stavení a než přišla skupina německých vojáků (zřejmě celníků), snažil se s místními lidmi komunikovat. Posléze si musel zout boty a šel s Němci pouze ve vložkách bot. O zraněném letci, kterému údajně podložil hlavu padákem, se však nezmiňuje. Tím těžce zraněným a popáleným letcem byl s největší pravděpodobností 2/Lt. Helveston z téhož letounu.

     Z devíti mrtvých letců identifikovali Němci podle kovových známek pouze čtyři; 2/Lt. Lauxe, Sgt. Johnsona, Sgt. Balcerzaka a Sgt. Petreye. Mrtvého Sgt. Goodsteina identifikovali podle stříbrného náramku na zápěstí, do něhož měl vyryto své jméno, a Sgt. Ellise identifikovali Němci podle identifikační karty, kterou měl mrtvý letec u sebe. 2/Lt. Prenticea, 2/Lt. Heatha a Sgt. Fitche nemohli Němci identifikovat a tak je o dva dny později pohřbili ve Slavičíně-Mladoticích jako neznámé. Až dodatečně zjistili, že jedním z těchto třech neznámých je 2/Lt. Theo Heath. Zjistilo se to dodatečně podle jeho osobních věcí nalezených na Vyškovci někdy před 11.9.1944. Mimo jiné se našly i dvě kovové známky znějící na jméno Theo Heath s označením O-812258 T42-43, A P. Všechny nalezené předměty převzalo velitelství letiště A 12/XVII ve Vyškově, které je odeslalo dne 21.9.1944 do centrální kartotéky ve Wetzlaru.

     2/Lt. McVey s drobným poraněním v obličeji a v mrákotách způsobených nedostatkem kyslíku otevřel padák na poslední chvíli těsně nad zemí. Dopadl na okraj lesního masivu Chocholianské doliny na moravsko-slovenské hranici a zůstal viset na padáku zachyceném v korunách stromů. Rozhoupáním se mu podařilo uchopit silnou větev, odepnout popruhy padáku a sešplhat na zem. Dlouho se na místě nezdržoval a zmizel jihovýchodním směrem. První noc přespal v kopce sena poblíž jedné samoty a ráno 30.8.1944 pokračoval v útěku. K poledni se v lese setkal s mužem, který ho pozval do blízké usedlosti a kde také dostal letec najíst. Během následujících chvil, kdy postupoval vyschlým korytem potoka dále na jihovýchod, se setkal s F/O Netzleyem, s nímž se znal velmi dobře, neboť oba patřili do původní osádky 2/Lt. McCloskeye. Odpoledne však narazili na konci Chocholianské doliny v místech zvaných „Pod skalou“ na odpočívající slovenskou pohraniční hlídku, která je odvedla do Drietomy. Zde oba letce krátce vyslechli a večer je převezli do trenčínských kasáren. Dne 31.8.1944 brzy ráno však kasárna obsadila vojska Wehrmachtu vstupující na Slovensko k potlačení vypuknutého SNP a oba letci upadli do německého zajetí. Konečnou stanicí se pro 2/Lt. McVeye stal zajatecký tábor Stalag Luft I. v Barthu (část Sever 2, barák 1, místnost 6).

     Po exhumaci ve Slavičíně došlo k převozu ostatků padlých letců do Francie a do Belgie k opětovnému pohřbení. Některé z nich však byly na žádost rodin znovu exhumovány a převezeny do USA. Čtyři letci z osádky odpočívají na Lorraine American Cemetery v St. Avold ve Francii dodnes; Robert A. Laux na parcele E, v řadě 41 a v hrobě 22, Herbert S. Goodstein na parcele D, řada 32, hrob 35, Kenneth W. Ellis na parcele A, řada 28, hrob 54 a Claude A. Petrey na parcele C, řada 27, hrob 60.

     Leroy E. Johnson je dnes pohřben na Jefferson Barracks National Cemetery v St. Louis, Missouri v sekci 84 v místě označeném 326-328 a zbývající čtyři letci, Merrill A. Prentice, Theo Heath, Frank J. Balcerzak a Robert E. Fitch jsou pochováni v rodinných hrobech.

Zdroj: Vzpomínky na neznámé letce, Jan Mahr, ISBN 978-903030-6-5