SSGT Joseph P. Owsianik

Hodnost/Rank	S/Sgt
Jméno/Name	Joseph P. Owsianik
Jednotka/Unit	20 BS, 2 BG
Místo a datum narození/Birth date and place	3.5.1924, New Brunswick, New Jersey
Místo a datum úmrtí/Death date and place	1.11.2010, South Plainfield, New Jersey
Místo posledního odpočinku/Grave location	Hillside cemetery, Scotch Plains, New Jersey

Životopis:

You don´t know me but I got your adress. My name is Joseph Owsianik- neznáš mne, ale dostal jsem tvou adresu. Jmenuji se Joseph Owsianik- těmito slovy se mi představil v úvodu svého e-mailu jeden z dalších členů posádky bombardéru B-17G č.159, havarovaného mezi Přečkovicemi a Rudicemi.
Tomuto e-mailu předcházelo mé setkání s jiným členem posádky tohoto letadla. V sobotu 28. srpna 2004 se mi při příležitosti  výročí 60 let od letecké bitvy nad Bílými Karpaty z 29. srpna 1944, podařilo vyfotit společně s panem Loy Dickinsonem, tehdejším navigátorem a současným prezidentem asociace 2. bombardovací skupiny. Pan Dickinson mi tehdy dal svou e-mailovou adresu. Začátkem října jsem panu Dickinsonovi poslal e-mail, na který mi zanedlouho odpověděl s tím, že je velmi potěšen, a že s tímto dopisem se podělí s kamarády, kteří znají Československo a československý lid.
Jaké bylo mé překvapení, když se mi 27. října objevil v počítači v úvodu vzpomínaný e-mail od p. Owsianika, od člověka, kterého znám pouze z brožur a knih vydaných při příležitosti této události. Hlavně jsem oceňoval skutečnost, že tento kontakt vyšel ne ode mne, ale od člověka, který si v minulosti hodně vytrpěl, ale přesto má zájem sám si s někým dopisovat i ve svých 80-ti letech.
Od tohoto jsme spolu měli čilou korespondenci a v podstatě nebylo dne, kdybych v počítači nenašel novou zprávu. Ke svým vzpomínkám a zážitkům nejen z období 2. světové války, ale i z civilního života a zaměstnání p. Owsianik často připojoval archivní i současné fotky. Na svůj věk si při práci s počítačem počínal velmi zdatně.
Z jeho vzpomínek a zážitků by se dal poskládat několikastránkový příběh. Protože v brožurách a knihách je popsán jeho příběh od výskoku až po osvobození zajateckého tábora, kde byl internován, pokusím se jej poněkud rozšířit o méně známé skutečnosti.
Oba rodiče p. Owsianika se narodili v Krakově, v Polsku. Do New Jersey se přistěhovali v r. 1889. Měli celkem 7 dětí, 5 dcer a 2 syny. P. Owsianik určitě neměl idylické dětství, protože matka mu zemřela, když mu bylo 1,5 roku a otec ve věku 12 let. Od té doby mu roli rodičů nahrazoval starší bratr Viktor.
Protože jejich dům stál nedaleko letiště, p. Owsianik si tu občas přivydělával a později zde i dostal práci. V 15 letech si udělal pilotní průkaz na dvouplošník a jak sám s úsměvem poznamenával, nesměl tehdy ještě řídit auto, protože neměl na řidičák věk. Později s létáním skončil, nebyla to nejlevnější zábava. Jeho zaměstnání jej později předurčilo ke službě v Leteckých silách Spojených států. Stal se součástí 15. letecké armády, 2.bombardovací skupiny, 20. perutě, vybavené bombardéry typu Boeing B-17G Flying Fortress. Původně byl zařazen ve funkci bočního střelce, později byl přeškolen na kameramana.
V osudný den 29. srpna byl na své 35. misi. Podrobnosti tohoto letu jsou podrobně popsány v již vydaných knihách, ale také v knize „Defenders of Liberty“, kapitola Mission 263, která se nachází i ve slavičínském muzeu. Přeskočíme popis bitvy a dostaneme se k okamžiku, kdy p. Owsianik vyskakuje z letadla ve výšce 29.000 stop.
Pamatuje si, že chvíli po otevření padáku se kolem něj řítila k zemi německá stíhačka v plamenech. Těsně před dopadem vidí lidi, kteří utíkají k předpokládanému místu jeho dopadu. Dopadá mezi 4 jabloně a myslí si, že utíkající lidé jsou Němci a lidem utíká. Později ovšem potkává skupinu lidí, kteří se mu snaží něco vysvětlit a z jejich posunků vyrozumí, že ho vedou k jeho zraněnému kamarádovi, kterým je 2. pilot jeho posádky, poručík Francis Flynn. S pomocí těchto lidí přenáší por. Flynna do kostela, zde rozkládá mapy a snaží se zjistit, kde se nachází. Zde se také ke své radosti setkává s člověkem, který mluví anglicky a vysvětluje, že před časem pracoval v Patersonu, ve státě New Jersey. Po chvíli ovšem do místnosti vběhne skupina hitlerovců v čele s důstojníkem, který strčí Owsianikovi do úst revolver, nechá jej do naha vysvléct a zjišťuje, zda letec není Žid. Poté je Owsianik skupinou mladých hitlerovců odveden do německých kasáren. Po cestě se s ním Němci podělí o cigarety, takže poznává, že z nejhoršího je venku. V kasárnách je ponechán na samotce bez jídla a pití 2-3 dny, než ho navštíví německý letec, který lámanou angličtinou tvrdí, že je to on, kdo sestřelil jejich letadlo. Když Němec zjišťuje, že Owsianik byl ponechán celou dobu bez jídla a pití, ostrahu seřve a okamžitě nechá přinést jídlo i pití. Počká, až se Američan nají a podělí se s ním o cigarety. Nakonec srazí podpatky a pozdraví „ Heil Hitler“. Owsianik se postaví a salutuje americkým způsobem.
V knihách se píše, že místo dopadu p. Owsianika a p. Flynna bylo v prostoru mezi Nevšovou a Petrůvkou, a že oba piloti byli zajati v hasičcské zbrojnici na Petrůvce, pan Owsianik ovšem tvrdil, že byl zajat společně s p. Flynnem v kostele v Rudicích. Kostel i jeho okolí, hřbitov i márnici popisoval do detailů.
Ještě jedna věc stojí za zmínku. Při sestřelu letadla B-17G č. 159 zahynul bombometčík poručík Meyrick, kterému se neotevřel padák a dopadl u Rudic a Joe Marinnelo, spodní střelec, který zůstal zaklíněný pod vrakem letadla. Zde ho nalezla paní Marie Křivánková z Přečkovic a s pomocí přátel jej přenesla do Přečkovic. Na druhý den byl převezen na hřbitov kostela v Rudicích a zde společně s Myerickem uložen do společného hrobu za přítomnosti paní Marie Křivánkové a její kamarádky Olgy Baťové. Paní Křivánková sundala Marinellovi z krku řetízek s křížkem a tento si uschovala s tím, že jej později předá pozůstalým. Poválečná doba jí to však neumožnila, a tak křížek předala až panu Billu Tunovi, pilotovi a tehdejšímu veliteli letadla, při příležitosti výročí 50 let od oné události v roce 1994 s tím, ať se pan Tune pokusí najít pozůstalé a křížek vrátí tam, kam patří. Pan Tune poslal po svém návratu křížek panu Owsianikovi do New Jersey, neboť věděl, že Marinello pocházel z Brooklynu. Za pomoci válečné korespondence, kterou si uschovala Owsianikova manželka a telefonních seznamů, se skutečně podařilo vypátrat Marinellovu sestru, ta ovšem něco, co měl její bratr odmítla a Owsianikovi řekla, ať si křížek nechá. Takže tento křížek, který po 50 let pobýval v Přečkovicích, visel na zdi v pokoji pana Owsianika.
Pan Owsianik až do své smrti žil ve městě South Plainfield ve státě New Jersey. Po válce pracoval jako obsluha čerpadla na beton. I když jeho pohyblivost byla v jeho stáří značně omezená (zřejmě i vlivem 1000 km dlouhého pochodu, který zažil jako válečný zajatec před koncem války), a na překonání větších vzdáleností požíval vozík, v každém z jeho e-mailů byl cítit jeho pozitivní přístup k životu a jeho humorná povaha.

Pan Owsianik nás navštívil dvakrát, v roce 2005 a 2007 . Při své druhé návštěvě se dokonce setkal s bývalým německým stíhačem Willi Reschkem , který útočil na jeho formaci.

Roman Sušil

Zdroj: osobní korespondence a setkání s Joe Owsianikem

Bio:

You don´t know me but I got your adress. My name is Joseph Owsianik- these were the first words in the e-mail received from another member of the crew of the B-17G # 159, crashed in the area between Rudice and Preckovice.
Before receiving this e-mail I met another crew member of this plane. It was on Sunday in August 28th, 2004 during the 60th anniversary comemmoration of the battle over the White Carpathians, when I asked Mr Dickinson, former navigator and present president of the veteran´s association of the 2nd BG, for taking a picture with my wife and me. We take some pictures and Mr Dickinson gave me his e-mail adress. I sent an e-mail to Mr Dickinson in October. Soon I got the answer that he´s very delighted and if I will not object if he share the letter with some of his frinds who know and love the people of the Czech Republic.
What for a surprize it was for me, when I found above mentioned e-mail of Mr Owsianik in my computer. It was sent by a man, that I knew from the brochures and books describing the air battle. I appreciated ecpecially a fact, that this first contact came out not from me, but from the man, that was so suffering in the past, but after all he was interested in writting the letters to someone in his 80 years.
Since that day we had active correspondence and in fact there was no day without having a new message in my computer. To his experience and remembrances not only from WWII he attached also the pictures from his civilian life and work. Joe was very skilfull on PC in his age.
It would be possible to collect a few pages story from his experience and rememberances. Because his story is described in the brochures and books from his jump to the liberation of the prisoners camp, I´ll try to enlarge it for the less well-known facts.
Both Owsianik´s parents were born in Krakow, Poland. They moved to New Jersey, USA. They had 7 childern, 5 daughters and 2 sons. Mr Owsianik had certainly no idyllic and easy childhood as his mother passed away when he was only 1,5 year old and his father when he was 12. Since that his elder brother Victor became his guardian.
Because their house was next to airport, Mr Owsianik used to work there to get some money, later he got the job there. He made a pilot license in age of 15 years and as he used to say with the smile on his face he was allowed to fly the airplane but not to drive the car as he had no driving license in that age. Later he stopped flying as it was no low-cost fun. His job predestinated him later to the service in Air Forces of the United States. He became a part of the 15th AF, 2nd BG, 20th Sqd, equipped by the bombers Boeing B-17G Flying Fortress. Initially he was a waist gunner, later retrained for a cameraman.
He was on his 35th mision on that fateful day August 29th,1944 . Details of this mission are described in several brochures and books. Let me get to the moment, when Mr Owsianik bails out of the burning plane in height of 29.000 feets…
He keeps in mind that a while after opening his parachute a german Me-109 went down in flames very close to him. He can see the people running to the spot of his landing. He lands between 4 apple trees and thinks that the running people are Germans and tries to run away. But later he meets the group of Czech people who bring him to his 2nd pilot Lt. Flynn, badly wounded on his back. With the help of these people Mr. Owsianik brings Flynn to the church. Mr. Owsianik opens the maps here trying to find out were he is. He meets here also Mr. Kovarik, that speaks english and explains that he used to work in Paterson, New Jersey. Mr Kovarik invites the american flyer to his house for a food and drink, but Mr Owsianik refuses it as he wants to stay with his wounded friend. But at once a group of Germans leaded by a officer runs into the church, officer puts his pistol into the Owsianik´s mouth, strips him bare and checks wheter he is a Jew. Then the Germans escort him to the German capture. Germans give him some cigarets on the way so Joe sees that the worst is behind. Germans let him for 2-3 days in confinement cell without any food and drink. Then some German fighter visits him and says that he shoot down Owsianik´s plane. When German finds out that Owsianik was 2-3 days without the food and drink, he bitches the guardsmen out for it and immediately ordres to bring something to eat and drink. He waits till Owsianik gets finished the food, then beats the heels together and hails „Heil Hitler“. Owsianik stands up and salutes in an American way.
In the books there is written that the spot of landing was in the area between Nevsova and Petruvka and that both pilots were captured in the firehouse in Petruvka, but Mr. Owsianik used to say that they were captured in the church in Rudice. He described the church, its neighbourhood, graveyard and morgue into the smalest details
Yet one thing is to be noted. Two crew members died during this event. Bombardier Lt. Meyrick, as his parachute didn´t open, fell down near Rudice and Sgt. Joe Marinello, a ball turret gunner stood wedged in the wrecked fuselage of the plane. Marinello´s body was later discovered by an young woman Maria Krivankova from Preckovice. She brought his body with the help of another people to Preckovice. On another day his body was brought to the nearby village Rudice and buried by Maria Krivankova and Olga Batova together with Myerick´s body on the local graveyard. Before the burial Maria removed a small cross from Marinello´s neck and hoped someday to return the cross to his family. It was impossible in the after the war time so she gave the cross to Bill Tune, a former pilot of this plane, in 1994, when there was a 50 th anniversary commemoration of the battle in Slavicin. She asked Tune if he would return the cross to Marinello´s family. Bill Tune contacted Joe Owsiniak as he knew that Marinello came from Brooklyn. Tune mailed the cross to Owsianik and Owsianik started to search for Marinello´s family. With the help of war correspodence and local phone book Owsianik´s wife Josie found Marinello´s sister. Unfortunately, she didn´t want to have something once worn by her brother. So this cross, that have been for 50 years in Preckovice, hang on the wall in the room of Mr Owsianik.
Mr. Owsianik lived till his death in South Plainfield, New Jersey. He worked as a concrete pump operator after the war. Alhough his mobility was limited in his higher age (maybe also because of the 650 miles long „Dead march“ just before the end of the war as a POW), I could feel his positive approach to the life and his funny nature in each of his e-mails.

Joe visited us twice, in 2005 and 2007 . During his second visit he even met a former enemy Luftwaffe fighter Willi Reschke who attacked his formation during the battle.

Roman Susil

Source: personal correspondence and meetings with Joe Owsainik

Foto galerie/ Photo gallery

pro zobrazení popisku fotografie po rozkliknutí klikněte na symbol “i” / for viewing the photo description please click on the symbol “i” after opening the picture